andělská tvář

pokud bych měla být přijata za oceánem, do ráje, a bylo mi zakázáno psát, odmítla bych oceán a ráj..

znamená pro mne mnohem víc

ach ten úsměv nešťastný

jež přes slzy se probíjí

ve chvílích kdy nad propastí stojící

tělo pohrdá tváří zmatenou

přemýšlí nad ztrátou ctnosti

opovrhuje duší nevinnou

jež chtěla by jedinou čistotu odhodit bez lítosti

v temnotě davu září

připadá si tak výjimečná

dekadence je její trvalou tváří

a přesto je doposud spasená

však do víru pokušení by skočila

v jediném okamžiku opojení

a svoje idee tak rozbila

cítíš to její napjaté chvění?

je to jako když zmačkáš papír

byl popsaný, nyní je prázdný

a v očích najednou upokojení, klid

zklamání, slast, čert ví!

jaké to bylo asi

když poprvé oči promluvily

rty do uší Ti zašeptaly

byl jsi klidný?

beze slov je živa a s nimi v pasti

dělá co může

celý život stojí schválně nad propastí

nechce stát a zároveň schválně strne

v utopii svého vysněného Já

smutek k sobě tiskne, je to vše co má

to Já touží ze dna padat k výšinám

je nevyřešitelný hlavolam

Tvoje zkáza, Tvůj odraz v okně

těší ji, sebe otvírá

podá Ti klidně obě ruce

stáhne Tě k sobě dolů k výšinám

k zemi se skácíš, navzdory je Ti blaze

cítíš se konečně jako pán

jsi opilý, přesto vidíš dobře

darovala Ti svou andělskou tvář

uhasíná její záře

jiskra v očích se schovala

vrásky jí zdobí tváře

přesto je stále nádherná

možná by prostě chtěla navždy spát
je svá