tečka

zabij v sobě tu část, která věří, že nemůžeš přežít bez někoho dalšího, nebo ji pusť navzdory strachu dál

a já tam stála

tak nepopsatelně zranitelná

černá, místy průsvitná

zavřenými ústy jsem šeptala

do neproniknutelného ticha

a doufala

že moje oči pohnou skálou

moje gesta kořeny

pro můj úsměv mrtví vstanou napůl z hrobu, napůl pohodlně sní

a tak z očí slzy kanou

tváře rudou sálají

křičí "prosím"

"neodcházej", Ty to zvládneš

bude líp

jsi silnější než kdy já byla

a i tak

Tvá síla je Tvou krásou zahanbena

když ze vzpomínek bereš teplo

víš, že se tam skrývá láska

to nezahubitelné štěstí

ač neznám její práva

navzdory jsem se jí snažila obdařit Tvoje tělo

a Tys mi život na oplátku dala

já za to chci jen ať jsi šťastná

života bych se vzdala

však jedno nemůžu Ti dát

mou mysl

neb mou duši obklopuje tma

a ačkoliv je místy krásná

bolí míň, když zhasínám

proto tedy jenom jednu svíčku mám

ta provází mne v mnou nezvladatelných temnotách

i tak nejsem sama

přes prázdná místa v srdci

Tebe s sebou neustále nosívám

chci aby sis ji vzala

pro Tebe navždy půjdu tmou

jen prosím pohlaď moje víčka

ať mne oči nezebou

s láskou Tvoje dcera

.