Všímáte si, jak se za poslední léta poezie změnila - dřív rytmická, milá, měla v sobě melodii, prostě něco - a dneska nahážete za sebe věty, přilijete kapku lyriky, i když nevíte, co to je - a bum, je to tu, a dokonce to jde na zeď celýho iDnesu jako best of dne.

A pokud se objeví nějakej vůl, jako třeba já, kterej napíše, že tuhle poezii prostě nechápe, stačí mu napsat, že to prostě nechápe, poněvadž je příliš sobecký a nedokáže se empaticky vcítit do duše autora, do jeho jsoucna, do jeho pocitů - a vůbec je to ......, a pravděpodobně se narodil moc brzy, protože tuhle poezii mohou cítit lidé lepší, jiní, ještě nenarození, ach.

A teď do mě.

Chápu, že to nechápete, v pořádku.