možná

Nejhorší ze všeho je, že nedokážu mít rád ani sám sebe. A proč to nedokážu? Protože nedovedu mít rád ani kohokoli jiného. Člověk totiž poznává, jak mít rád sebe sama, až prostřednictvím toho, že má někoho rád a někdo má rád jeho.

možná jednou naše duše překonají stíny
a srdce přehluší všechny ozvěny viny
možná tam někde venku v tichu, ve tmě
září všechny hvězdy jenom Tobě
možná že každá slaná kapka deště
políbí oceán a do moře se vpije
možná že když vítr smutně zpívá
bolest Tvá je v něm bezpečně skryta
možná je tráva díky rose mokrá
z nebeských kukadel, která byla smutná
možná v těch slzách rád bos tančíš
jen proto, že Ti kdysi řekli ,,nesmíš"
možná nedokážeš vůbec milovat
a třebaže Tě to trápí, budeš se usmívat
a tak možná kráčíš věčně v mlze
která je uklidňující ač chutná trpce
možná je zpěv ptáků láskou k světu
ač ji slyším, nikdy ji nenaleznu
možná jsou Tvoje řasy zamčená brána
je od pavučin, směšně zatvrzelá, sama
možná jsi se narodil a hned zemřel
říkáš si, že jsi dýchat sílu neměl
možná, třebas jen na okamžik v duchu
zatoužil jsi udělat znovu stejnou chybu
možná je stále jen nerozhodné možná
drží Tě v pasti, dokud je mysl slabá
možná co kdybys na chvíli odemkl bránu
to co je uvnitř, po tom já tajně prahnu