v jiném světě

Mohu jen doufat, že odpovědi se dozvím ve svých snech. Věřím, že až přijde konec světa, že budu moci dýchat, povznesen útěchou, protože bude tolik věcí, na které je možno se dívat.

obeznámeni o naší vlastní existenci
navzdory míjíme se
mimikou netknuti, citově zmateni
dvě srdce v jedné společné mlze
ruce v křeči semknuty
dvě zdi,.. nekonečné
cihly jsou gesta
pevné a zatvrzelé
vibrace jsou jediná z nevidomosti cesta
rty jsou však němé
mé oči promítají plátno v jiném světě
tmu vnímám kaleidoskopickým světlem
a Ty, zastavil ses nevěřícně
občas se snažíš protančit tichem
marně
oplývám uměním poezie
obdařena andělským pohledem na déšť
a vděčně přijatou nadějí v existenci utopie
Tobě však nechávám rosu po tváři téct
cit ještě překvapivě žije
jsme falešní, jsme lidi
přesvědčeni o své Pravdě
pro získané ihned obsazeni
ovládnuti vlastnoručně zbudovaným strachem
to my jsme jeho děti!
pokud chceš mít pocit, že život dával někdy smysl
žij ze vzpomínek, které dávaly Ti úsměv
já mám v nich zahalenou mysl
přítomnost je pasé
když zavřu oči, skutečný svět zhasl
možná mne někdy potkáš jak kráčím prázdnem
míjíme se s uctivou ignorancí
kniha je v šedé mlze mým pádlem
miluji ticho, navzdory zabíjím jej milovanější hudbou tančící do uší
oděni v černé, spolu v protisměru jdem
míjíme se
bez povšimnutí

později litujeme