holubice z popela

"Jsou chvíle, kdy jsem přesvědčen, že jsem nevhodný pro jakékoliv lidské vztah." - Franz Kafka, dopisy Felice

pro dnešek si namaluju nový svět
svůj vlastní, modrou září
pohlédnu do zrcadla, poprvé spatřím místo trní květ
v tento podzim, v tento čas, v této šedi
cítím se jak umělec
vítr mi zvedá šat a češe vlasy
slzy mi háže do kytek
pokusím se o úsměv, prosím, ať není v křeči
tak jako těla duše každičký den
strojený a plachý
oči mi štěstím-stářím září
bez vzpomínek naprázdno lapala bych po dechu
odraz můj pyšní se právě v tuto chvíli věčným mládím
má mysl zraje, proč, neřeknu
studem ustrnu
otevřu okno, navážu spojení se Světem
nádech, výdech, zavřít
tak málo stačí pro dnešek
sklonit hlavu, otočit se, odejít
slyšíš mne? chci žít
poslouchej to ticho
jakou má barvu asi
je černé, šedé, růžové? jakou ji v Tvých očích mělo?
když zamkneš řasy, je nesmrtelné, žije věky
řasy jsou duše zámky
nádech, výdech, nádech, zadržet dech, zastavit čas
nač umírat, když žiju poprvé a naposled
v srdci mi zní celý život jediný hlas
strach je ta zatraceně nesmyslná zeď
nezbývá než pokoušet se ji prorážet
proto beru štětec poskvrněný modrou mlhou
ač převážně je šedavá
obvykle v ní po mém boku stíny plynou
dnes jsem sama, svatá, bolavá
ony stíny prominou
první tah je nejistý
tak jako moje kroky davy
poslední prázdnotu naoko vyplní
obnažuji svoji duši, maluju akty
věčně pohoršuji
jsem nahá ve své podstatě
místo masek a škrabošek brýle mám
pažemi obepnuté boky, neslyšně křičím "jděte do háje"
hlava k zemi, doufám, že mne nikdo nepozná
jsem bílá kavka obecná
štětec je od barvy, takzvaně špinavý
držím jej zasněně nad plátnem
pro některé je zpackané, pro mne uměním
podívej co jsi dokázal, říkám mu s úsměvem
omluvte mne, budu teď chvíli snít
toužím každý den naposled žít
načrtnout skicu, přetřít ji barvou
to je můj každodenní splín
představa staniž se mojí opakující oponou
vždyť přece každý jsme v něčem pouhopouhou hrou
chtěla bych tak moc lehce dýchat, lehce jít
probořit zeď, roztrhat šaty
tvářit se jakoby  nic
to je můj výklad krásy
kdo žije víc?