podzimní řádky mrtvému

„Život je nemoc a smrt začíná narozením. Každé vydechnutí a každý tep srdce je zároveň tak trochu umíráním - malým krůčkem ke konci.“

ach podzime
ještě včera jsem Tebou žila
ještě včera jsem Tebou dýchala
pletl jsi vlasy mé dlaněmi
tančily valčík zlehka
bylo mi blaze, víš
dokud jsi z probíhající vzpomínky
nevytvořil stín
dmula se ve mně slastná pýcha
proč jsi tak smutný podzime
když barvami píšeš poezii
na plátno bělostné promítáš film
umíráš a mrtvé bereš s sebou
proč se mi z Tebe dech zatajil
tak ráda bych tančila ve Tvém slunci
ruce mne zebou..
a má paměť mé srdce mučí
mohla jsem udělat víc
chybíš mi včerejší podzime
jsi tak lehký
tak bez chyby
včerejší, mrtvý, andělsky osamělý
netušíš a nikdy se nedozvíš jak já trpím
Tvým budoucím já
které tak jako Tebe, ukončí pouhopouhá Tma
kéž by mé slzy odnesl Tvůj pláč
odlehči mysli, nebo se nikdy nedočkám?
můj drahý podzime věnuj mi žlutý plášť
já do něj schovám se
ostříhám vlasy, smyji masku
ukryji na věky šerednou tvář
kéž by jsi uměl uzdravit duši a srdce
hluboko uvnitř ztratila jsem se
měla jsem sen, přiživovat mě ho stálo spoustu sil
umlkl, utichl, prázdnem se naplnil
jsi to Ty, podzime včerejší
Tvé slunce, Tvé barvy, Tvá melancholie
a moje duše, kterou jen Ty tak objímat dokážeš
mít nějakou chybu, zamiluji se
jednu vadu však máš
o svém budoucím já lžeš
vrať mi čistotu duše, kterou opatruješ
kolik barev na to máš?
můj drahý, včerejší podzime