procitnutí fantazie

  Fantazie není ve skutečnosti nic jiného než druh paměti osvobozené od řádu času a prostoru. SAMUEL TAYLOR COLERIDGE

stvořila jsem tichou píseň
která mi soucit dala
však připomněla plachou tíseň
a jako by se smála
poslala mi polibek vzdušný
a řasami zamávala
opětovala jsem pohledem cudným
ona se opět rozesmála
a tak vnikla do mne
tak jako hluk do ticha
bolelo to, bylo mi zle
odmítla jsem, ozvala se pýcha má
tehdy jsem pravdu poznala
poprvé prozřela jsem
má bolest se po dni opět ozvala
tak kráčíme, ruku v ruce jdem
před dávnými časy
tuším nejspíš včera
nebo zítra možná asi
stala se ze mne má vlastní dcera
zrcadlo rozbité pohlédlo na mne
a slzy tekly jako vodopád
kdo je to? a vůbec! zná mě?!
můj stín padl, snad i rád
a tak kráčím po monotónní zemi
šlapu jen po prachu svém
někdy i smutno je mi
představuji si, že spolu opět jdem

můj stín a já

láskou zaslepeni

jsme jedno a přece dva

bez něj jsou moje slova lži